Close

21.9.2016

Spočítali jsme Vám to!

Včera jsem se rozhodla, že spočítám všechny reklamní poutače, které na cestě do práce potkám. Bydlím kousek za Prahou, občas jezdím autem, ale MHD se nevyhnu, a práci na internetu také ne☺. Takže jsem se naivně jako spolujezdec snažila všechny reklamní nosiče zapsat a zapamatovat. Ale ono to nejde. Je toho opravdu tolik, že jsem si stoprocentně jistá, že cedule, plachty a vývěsky určitě nejsou sečtené správně.

Cesta z Davle do Podolí autem:
102 ks billboardů (od mateřské školy, přes tmel po czexit), 30 ks bigboardů (sdílení kol, restaurace a volební přehlídka), 35 ks reklamních sdělení na osobních a firemních autech (od floristy, přes finanční poradce po hovnocuc), 19 ks reklamních spotů v rádiu (akce, slevové servery, weby). Samozřejmě, že Strakonická byla ucpaná, i když jsme vstávali v půl šesté ráno, a rádio Blaník zatím neposloucháme.
1
 ks reklama na zádech projíždějícího cyklisty (pojišťovna a firma, co neznám), 3 ks rollingboardů (fashion, festival a další fashion), 14 ks šedomodrých A3 plakátů, nalepených tak nešťastně, že opravdu nevím, na co mají upoutávat pozornost, 119 ks cedulí, plachet, ukazatelů na tyčích, lampách, stojanech, značkách, tyčkách, atp. Zde mi utkvěl v hlavě jen nápis autoservis a uražená barevná cedule, která byla umístěná tak vysoko, že jsem spíš začala přemýšlet, co se tam nejspíš stalo a pro koho byla určená. 

Z Podolí do centra Prahy jsem jela tramvají a cedule a vývěsky už nepočítala. Pouze jsem si poznamenala lavičky a v tramvaji sečetla 7 plakátků na kulturní akce. Oko zahlédlo 9 reklam na zastávkách tramvají. Lítačka vede, a já dodnes nemohu uvěřit všem tunelům, které se týkají pražské dopravy…Tak se dělá byznys! 

 Celkem jsem tedy za jednu cestu do práce napočítala 343 reklamních poutačů. Z toho si pamatuji pouze bigboard na Slovanskou epopej, jelikož jsou oči těch dvou postav tak strašidelné, že je mi zle ještě teď. A žlutou barvu. Billboard na Zbraslavi jako dárek pro maminku, jelikož je opravdu hodně jiný. Dále jsem zaznamenala velký pocit tlaku a následně uvolnění, když jsme dojeli konečně domů a uviděla jsem les.
K závěru jen dodám, že jsem byla odhodlaná tento test provádět po celý den, ale bohužel bych vůbec nic jiného nedělala, než jen počítala reklamy. Prostě jsem to vzdala, jsem slaboch. Dále mě tento test přivedl na myšlenku, že by městská doprava a dálniční známky vlastně měly být zdarma. Příjem z reklamy by totiž v součtu zobrazení i ceny 0,35 za příspěvek, náklady na vše směle pokryl.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *